Mariin chvalozpěv oplývá vděčností. Služebnice Páně, kterou budou blahoslavit všechna pokolení, děkuje Bohu, že může být vyvoleným nástrojem Boží spásy. Je to Bůh sám, který v ní učinil tyto veliké věci, a nadále bude konat.
Uvažujme nad nimi:
› nad jejím neposkvrněným početím
› nad mocí Nejvyššího, která ji zastínila a ona počala z Ducha Svatého
› nad tím, že se stává matkou Božího Syna, je Bohorodička
› nad jejím ustavičným panenstvím před i po porodu
› nad tím, jak mocná je její přímluva, zjevená již při prvním Ježíšově zázraku na svatbě v Káně Galilejské
› nad tím, že byla uchráněna poskvrny jakéhokoli hříchu
› nad tím, že je dána v apoštolu Janovi lidstvu za Matku
› uvažujme nad jejím slavným nanebevzetím
› a nad tím, že se stává navždycky ochranou a útočištěm potřebných Vděčnost Mariina nezná konce.
› Proto ji Duch Svatý zahrnuje novými a stále podivuhodnějšími dary. Velebí má duše Hospodina! (Lk 1,46) A co my?
Začněme také vděčností. Děkujme i my Bohu za veliké dary, kterými nás zahrnul, za to, co jsme od něj obdrželi. A v tom díkuvzdání pokračujme, neboť vděčností, jak říká sv. Terezie z Lisieux, „nejvíce přitáhneme milosti dobrého Boha“.
Plná milosti, Maria, oroduj za nás!